Digitalizace

Doplňme realitu o její digitální obraz

Digitalizace je druhým krokem tvorby „univerzálního on-line katalogu“ (katalogizace, digitalizace, prezentace). Současně je jedním ze dvou hlavních inovačních momentů (digitalizace, on-line provoz), které umožnily koncipovat celý projekt na zcela nových základech.

V této kapitole se pokusíme vysvětlit smysl digitalizace, určit základní nároky na kvalitu a odhadnout potřebné objemy. Stručně naznačujeme předpokládané technologie a postupy.

Východiska

V první řadě je dobré si uvědomit oblasti do kterých může digitalizace zasáhnout. Výčet nemůže být sice úplný, ale alespoň naznačí rozsah projektu.

Muzea a galerie (katalogizace sbírek, virtuální expozice, elektronické publikace, podklady pro tisk, podklady pro propagaci, podklady pro pojišťovny, celníky, policii. ISO..)
Památky (dokumentace stavu, katalogizace mobiliáře a sbírek, virtuální expozice, elektronické publikace, podklady pro tisk, podklady pro propagaci, podklady pro pojišťovny, celníky, policii, ISO..)
Knihovny a archivy (grafické sbírky, regionální fondy ...)
Ústavy a odborná pracoviště (odborné sbírky a archivy)
Obce a regiony (obecní archivy, knihovny, kroniky, místní dědictví ...)
Církve (kostely, fary a ostatní nemovitosti, mobiliář..., dokumentace stavu, podklady pro propagaci, podklady pro pojišťovny, policii..)
Soukromí sběratelé a pamětníci (dokumentace sbírek, katalogizace, podklady pro pojišťovny, policii..)
Výtvarníci a restaurátoři (dokumentace práce, katalogizace díla, virtuální expozice, elektronické publikace, podklady pro tisk, podklady pro propagaci, podklady pro pojišťovny, policii..)
Společenské instituce, školy, spolky (podpora historických, uměleckých a regiona-listických projektů...)
Periodika, vydavatelství, obrazové agentury (vzájemná výměna záznamů, spolupráce)

Je tedy zřejmé, že zamýšlený projekt může zasáhnout mnoho subjektů, a přinést jim praktický efekt. Z předchozího výčtu vyplývá i zajímavá možnost:

Spojením obrazových zdrojů vytvořit vazby napříč obory a institucemi.

To by umožnilo nejen nové badatelské přístupy, ale mohlo by i výrazně podpořit jednotlivé regiony či obory (nové publicistické možností...).

Přínosy

Kromě výše zmíněných vyčíslitelných výstupů lze očekávat další efekty:

Dlouhodobá stálost a bezpečnost dokumentace
Digitální záznam umožňuje neomezené kopírování bez ztráty kvality. Dlouhodobá stabilita digitálních médií výrazně překonává stabilitu běžných papírů. To znamená, že můžeme obrazová data sbírky nakopírovat a uložit na několika místech. Potom stačí jednou za několik let, či desítek let, data bez ztráty kvality přepsat na nové, v té době používané médium.
Zdokonalení katalogizace
Obrazová databáze může velmi zdokonalit informační hodnotu katalogu. Textové záznamy budou doplněny obrazy, a to vše může být přístupné na Internetu.
Zvýšení efektivity práce správců sbírek
Dokonalá katalogizace skoro vyloučí manipulaci s originály a zápůjčky.
Ochrana originálů
To, že katalogizace zásadně sníží potřebu přímého kontaktu s originálem nejen snižuje rizika spojená s manipulací. Mnohem menší frekvence přístupu k originálům také umožni jejich bezpečnější uložení v depozitářích (adjustace...).
Zvýšení kapacity depozitářů
Když musíme denně manipulovat se sbírkovými předměty, tak musí uspořádání depozitářů tuto manipulaci umožňovat. Pokud však máme dokonalý obrazový katalog, tak můžeme depozitáře uspořádat s ohledem na co nejbezpečnější uložení sbírkových předmětů a optimální využití prostoru.
Nová kvalita odborné práce
Možnost vyhledávat ve všech sbírkách a zdrojích současně otevře zcela nové možnosti jak v badatelské práci, tak v práci publicistů.
Spojení znalostí o sbírkách
Společná metodika umožní automatické vytváření nadřazených databází, které umožní sledovat rozvoj sbírek, případně navzájem porovnávat sbírky.
Centrální podpora sbírek
Systém umožní centrální sběr dat pro řízení centrální podpory sbírek a prověří schopnost sbírek využívat informační technologie.
Zvýšení badatelského zájmu a publicity
Zpracované sbírky budou snadno dostupné (Internet, CD), a půjde v nich snadno vyhledávat nové vztahy a souvislosti. Lze tedy očekávat, že poskytnutá efektivita a pohodlí podnítí badatele a publicisty.
Propagace sbírek, zpřístupnění depozitářů
V současnosti lze veřejně předvést jen menší část sbírek. Veřejnost o většině z nich nemá ani tušení. Elektronická dostupnost umožní nejen vystavit vše, co za vystavení stojí, ale podpoří i zájem o instituci, která sbírku spravuje.
Iniciace vzniku nových sbírek
Možnost hledání vztahů mezi dokumenty a obrazy z různých zdrojů umožní vytvářet nové kolekce a sbírky. To lze provést jak elektronicky (publikováním digitálních obrazů), tak fyzicky (výměnou sbírkových předmětů)
Virtuální sbírky
V našich projektech vytváříme virtuální sbírky, jde o sbírky digitálních obrazů z předloh které nám byly jen krátkodobě zapůjčeny k digitalizaci.
Veřejné doplňování sbírek
V našich projektech jsme dosáhli toho, že veřejné předvedení sbírky podnítilo pamětníky, a ti nám sami začali přinášet další obrazy k digitalizaci.
Veřejná kontrola nad institucemi a sbírkami
Dnes nemá veřejnost mnoho možností jak posoudit práci mnoha institucí, (muzea, galerie, památky...). Nemá ani ponětí o depozitářích či odborné práci těchto pracovišť. Zpřístupnění digitalizovaných sbírek umožní veřejnosti lépe posoudit jak význam a smysl sbírek, tak posoudit aktivitu odborných pracovníků.
Katalyzátor práce se sbírkami, verifikace sbírek
Protože pro digitalizaci bude třeba sbírku připravit (katalogizovat, překontrolovat, očistit...), přinutí digitalizace správce sbírky ke krokům, které často léta odkládá. Elektronicky přístupná sbírka jistě povede i k mnoha dotazům a žádostem o upřesnění. Je pravděpodobné, že některé popisy a souvislosti budou zjištěny nebo upřesněny právě díky elektronické dostupnosti sbírky.
Katalyzátor doplňování sbírek
Velká část sbírek je velmi pasivní ve sběru obrazových materiálů. Opatrují staré sbírkové předměty, občas přijmou nějaké dědictví, ale o vlastní sběr se skoro nesnaží (typické pro regionální muzea). Digitalizace by mohla být příležitostí doplnit sbírky o současná obrazová data. To jednak zvýší kvalitu a poutavost sbírky, ale hlavně sbírku žádoucím způsobem doplní pro budoucnost.
Zvýšení bezpečnosti sbírek
Pokud bude o sbírce známo, že je detailně dokumentována, lze předpokládat, že její části budou hůř uplatnitelné na trhu starožitnosti. Můžeme si představit Internetový server, který bude zveřejňovat všechny ztracené sbírkové předměty a tím bude předcházet jejich zašantročení či vývozu (kooperace s ISO).
Praktická prověrka stavu sbírek a schopností správců
Aby sbírka mohla být digitalizována, musí být alespoň nějak uspořádána, sbírkové předměty alespoň nějakým způsobem popsány a evidovány. Také věcný stav sbírkových předmětů musí být alespoň takový, aby digitalizace měla smysl (čistota, organizace...). Tyto požadavky se mohou stát prověrkou skutečného stavu sbírek, kterou nelze formálním šetřením spolehlivě zajistit.

Praktické využití

Digitální archiv tedy považujeme za prostředek, pomocí kterého lze využívat poklady sbírek a muzeí v denním životě. Část jsme již naznačili službami, které by digitální archiv měl poskytovat. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, co by na digitální archív mohlo navazovat, pojďme odhadnout další možnosti využití sebraných dat v praktickém životě.

Z charakteru sbíraných dat je patrné, že mohou pokrývat například tyto oblasti:

Odborné a popularizační publikace
- Historické
- Regionální
- Oborové ...
Podpora výuky
- Cílově vybrané obrazové materiály pro výuku
- Výběr ilustrací učebnic ...
Podpora regionální identity
- Soubory obrazů s regionální tematikou do škol a veřejných prostor
- Regionální virtuální galerie
- Podpora regionální publicistiky ...
Podpora cestovního ruchu
- Propagace památek, muzeí, galerií ...
- Propagace země, regionů a obcí
- Propagace oborů (řemesla...)
- Propagace aktivit (ateliéry, gastronomie, životní styl..) ...
Komerční propagace
- Využití reálií z historie firmy
- Využití regionálních reálií pro firemní propagaci
- Využití oborových reálií pro firemní propagaci ...
Zvýšení bezpečnosti sbírek
- Práce s digitálními obrazy místo s originály
- Snadné zjištění identity a majitele vyváženého artefaktu (ISO)
- Podpora řešení pojistných událostí ...

Praktické výstupy

Digitální technologie umožňují nad obrazovou databází provádět nejrůznější operace. Jejich výsledkem bude vždy soubor obrazů, které můžeme modifikovat podle zamýšleného užití (rozlišení, formát...). Tímto způsobem můžeme velmi rychle a levně připravit podklady pro publikaci. Pokud k danému tématu bude v databázi dost obrazů, stačí vygenerovaný soubor přebrat, uspořádat a doplnit texty.

Příklady možných aplikaci:

Tisk
- Regionální monografie
- Průvodce památkou
- Oborové monografie
- Prospekt obce
- Reklamní leták penzionu ...
WEB
- Úplný digitální obrazový katalog
- Virtuální muzeum
- Stránky obce
- Virtuální průvodce památkou
- Server ukradených artefaktů ...
CD-ROM
- Elektronická regionální encyklopedie
- Prezentace obce
- Prezentace firmy ...
Výstavy a multimediální prezentace
- Multimediální výukové pořady
- Multimediální stánky v prostorách sbírek
- Badatelský systém v prostorách sbírek ...

Vidíme tedy, že dopady takto široce koncipovaného digitálního archivu mohou být značné. Záleží jen na určení priorit digitalizace a návazných projektech jak se celospolečensky projeví.

Podmínky realizace

Čtenář v tomto místě jistě uvažuje proč se tyto výhodné postupy již dávno nevyužívají, proč již nemá internetový přístup do rozsáhlých obrazových sbírek. To má dle našeho názoru dva, spolu související důvody. Technologický a organizačně-ekonomický.

Technologické limity

Ještě donedávna si podobný projekt dokázalo představit jen několik nenapravitelných snílků, protože potřebné znalosti měla jen úzká skupina lidí a technologické vybavení bylo extrémně drahé. V poslední době však došlo k některým posunům:

Dozrály technologie o kterých má smysl uvažovat v souvislosti s navrhovaným projektem (kvalitní digitální fotoaparáty a scanery, levná disková pole...) nejen technicky, ale zejména ekonomicky.
Rozšířil se přístup na Internet natolik, že má smysl uvažovat o elektronickém přístupu ke sbírkám. Také penetrace výpočetní techniky a počítačová gramotnost v institucích i domácnostech je teprve nyní dostatečná pro zamýšlený projekt.
Je všeobecně přijímán názor, že oba tyto trendy jsou nezvratné a že budou dále pokračovat.

Lze tedy tvrdit, že teprve nyní je k dispozici jak potřebná technologie, tak jsou připraveni konzumenti takovéhoto projektu. Dále již dnes víme, že technologický vývoj bude dále zlevňovat a zkvalitňovat všechny zamýšlené postupy, a bude rozšiřovat elektronickou dostupnost vzniklých výstupů.

Organizačně-ekonomické limity

Ani úžasný technologický pokrok sám od sebe neumožní realizaci navrhovaného projektu. Pro dosažení zamýšlených efektů totiž musíme spojit několik odborností (fotograf, scannerista, počítačový odborník, muzejník, produkční...) do efektivního týmu, vytvořit metodické základy této činnosti a vybavit tým potřebnou technologií. Teprve potom lze očekávat zamýšlené výsledky.

Mimo to bude nutné vypracovat obecně akceptovanou metodiku, která umožní sdílení obrazových databází různých oborů a specializací.

Podle našeho názoru nemůže takovýto tým vzniknout na čistě komerčním základě, protože jeho nasazení je velmi specializované a žádný podnikatel nebude ochoten vložit prostředky do projektu jehož budoucnost závisí na „latentní potřebě“, která navíc může vyústit v nonprofitní aktivitu. Je však riziko, že některý podnikatel prosadí „podnikatelský model“ podobné aktivity (obrazová agentura..), který však nebude brát ohled na další obecně žádoucí souvislosti, a tím na řadu let zablokuje vznik popisovaných pozitivních efektů.

Alternativou k těmto postupům může být vznik metodiky na podobném základě jako vznikají open souce programy (Linux), tedy volnou on-line komunitou dobrovolníků. Tento postup má svou logiku. Výsledná metodika by totiž měla být volná, nezatížená licencemi a autorskými právy, měla by být vytvořena týmem mnoha různých profesí a měla by zahrnout zkušenosti mnoha pracovišť. Touto cestou postupuje spolek Doré. Nahrazuje tak aktivitu ministerstva a snaží se předejít komerčnímu zjednodušení celé myšlenky.

Startovní podmínky

Pro přerod pracovního stylu českých muzeí bude mít zamýšlený projekt smysl jen tehdy, rozběhne-li se jako rutinní rozsáhlá digitalizace. Jen tak lze dosáhnout potřebné efektivity a nízké ceny výsledných produktů. Odhadujeme, že ke startu zamýšlené aktivity bude třeba grant na programové a technologické vybavení a objednávka na cca 2 až 3 roky práce. Nezanedbatelnou částí přípravy musí být spolupráce se správci sbírek, ze které musí metodika vycházet. Teprve po tomto pilotním projektu a zkušebním provozu budou postupy dost racionalizovány, metodika standardizována a projekt půjde provozně nasadit a plošně rozšiřovat.

Otevřené otázky

Je třeba upozornit na to, že zamýšlených efektů lze dosáhnout jen tehdy, budou-li data snadno dostupná. Bude tedy třeba uvážit, zda očekávané efekty můžeme považovat za dostatečné a data poskytovat zdarma, nebo budeme-li chtít data poskytovat komerčně i za tu cenu, že poněkud potlačíme primárně zamýšlené efekty.

S tímto problémem úzce souvisí právní vztahy mezi autorem, majitelem artefaktu a pořizovatelem záznamu (Autorský zákon). Součástí projektu by tedy měly být i vzorové smlouvy, které by ošetřily tuto problematiku.

Dále je třeba mít na paměti, že otevřený systém může sloužit i k typování krádeží. Proto by součástí projektu měla být bezpečnostní studie, která určí podmínky, které toto riziko vyloučí, nebo alespoň sníží na minimum.

Kvalita

Základním požadavkem na kvalitu je potřeba, aby digitální obraz zastoupil ve sbírce originální sbírkový předmět. Jen tak totiž bude systém schopen přinášet očekávané efekty. Pokud tuto kvalitu nemůžeme principiálně dosáhnout (snímky architektury, geologických výchozů...) musí být snímek alespoň tak kvalitní, aby jej bylo možné použít pro špičkový tisk formátu A3. Tento formát je totiž největší, který pozorujeme z konvenční vzdálenosti, a tedy obvykle představuje největší potřebné rozlišení. Vyjímkou jsou obrazy, které studujeme po částech (např. mapy, letecké fotografie atd.).

Dvourozměrné sbírkové předměty

Reflexní (grafika, fotografie, tisky)
Tyto předměty snímáme profesionálními plošnými scannery s color managmentem. Současná technologie splňuje naše nároky (2400 DPI a více, 48 bitů…). Další zvyšování kvality obvykle nemá smysl, protože předlohy nenesou další informace (struktura papíru, zrno fotografie). Lze tedy tvrdit, že takto nasnímaná data mohou plně zastoupit digitalizovaný předmět. Uvažované rozlišení umožňuje kvalitní reprodukci v měřítku 8:1 a inkoustové tisky 16:1. Bude tedy dostatečné pro zamýšlené účely.
Transparentní (filmy)
Podobně i dnešní filmové scannery dosahují vlastností, které nás nijak výrazně neomezují (4000 DPI, 48 bit). Použití bubnových scannerů nelze doporučit, protože ohrožují originál.

V obou případech je výhodné snímat kvalitou o stupeň vyšší, než je kvalita zachycující nejjemnější detaily. To nám totiž umožní globálními úpravami odstranit některé defekty (prach, škrábance) bez výraznější degradace obrazu.

Třírozměrné sbírkové předměty

Mnohem obtížnější je definovat požadavky na kvalitu snímání třírozměrných předmětů. Můžeme sice vyjít z požadavků na kvalitní tiskovou reprodukci A3 (200 LPI - 300 DPI - 16x12 inch = 4800x3600 pixel - cca 18 M pixel). To řádově odpovídá současným profesionálním systémům (Better Light, Sinar, PhaseOne, Canon, Nikon…). Výstupní tisková formát je však primární jen u snímků, u kterých z principu musíme rezignovat na zobrazení nejmenších detailů (architektura, monumentální plastika), a neočekáváme tedy plnohodnotné zastoupení předmětu digitálním obrazem.

Ve všech ostatních případech musíme zkoumat, zda je obrazová kvalita dostatečná k tomu, aby digitální data mohla zastoupit sbírkový předmět. Je zřejmé, že v tomto případě můžeme stupňovat požadavky nade všechny meze. Proto se musíme velmi kriticky zamyslet nad možnostmi a smyslem stupňování kvality.

Pohled první

Ze zkušenosti víme, že pro naprostou většinu snímků stačí dobrý středoformátový diapozitiv. Při celkovém rozlišení optického systému 50 čar/mm představuje diapozitiv 6x9 cm rozlišení 6000x9000 bodů. Tohoto rozlišení v současnosti dosahují jen profesionální systémy založené na scanovacím principu (až 10 tis x 15 tis bodů, 48 bitů – odpovídá klasickému diapozitivu 9x12 cm!) . Plošné snímače s tímto rozlišením lze očekávat do 2 až 4 roků.

Pohled druhý

Neozbrojeným zrakem můžeme rozlišit detaily 0,1 až 0,02 mm (dle kontrastu a osvětlení). Tomu odpovídá rozměr předlohy 20x30 cm až 4x6 cm pro plošný snímač (22 Mpixel) a 50x75 až 10x15 cm pro scanovací systém (150 Mpixel). Očekávaný vývoj (Moorův zákon) zvětší rozlišení 2x každých cca 18 měsíců. Uvažovaná kritéria však můžeme u některých předmětů výrazně snížit, protože neobsahují takto jemné detaily. Je tedy zřejmé, že se současnými technologiemi můžeme bez kompromisů snímat mnoho kategorií sbírkových předmětů již dnes (archeologie, drobná plastika, sklo, porcelán, keramika, numismatika…). Výčet kategorií se bude rychle rozšiřovat vývojem technologie. U některých kategorií však musíme ještě delší dobu počítat s jistými kompromisy (rozměrné malby, některé přírodovědné předměty atd.).

Pohled třetí

Současná muzejní praxe zdaleka nedosahuje uvažovaných parametrů. Pro svépomocné snímky bývá obvykle využívána amatérská kinofilmová technologie (cca 40 čar/mm - cca 6 M pixel) s improvizovaným osvětlením a pozadím, nebo amatérská digitální technika (dnes obvykle do 5 M pixel) za podobných podmínek.

Těmito postupy tedy v žádném případě nesplníme žádný z vytčených požadavků. Nemůžeme tedy dosáhnout efektů očekávaných v předchozí studii. Ještě horší než nedostatené rozlišení však bývá nevhodné osvětlení a nepřesná reprodukce barev. To tento postup handicapuje i pro mnohé interní účely.

Efektivita

Provedli jsme několik studií nákladů. Srovnávali jsme svépomocné postupy s profesionálními, klasické s digitálními, maloobjemové s hromadnými...

Všechny studie můžeme shrnout do těchto závěrů:

Investice do profesionální digitální technologie je sice značná, ale na celkové investici se podílí max 25% a na ceně výsledného produktu pouhými 11%. Tento podíl postupně klesá dky technologickému pokroku. Vyšší využití systému snadno umoří i vysokou investici do technologie.
Výslednou cenu snímku lze snadněji snížit rozumným vybavením, bezvadnou organizací a kvalitními pracovníky, než přehnaným spořením investic.
Profesionální pracoviště poskytuje jak vyšší kvalitu (rozlišení, šum, dynamika, color managment), tak vyšší bezpečnost dat (diskové pole na síti, profesionální administrace).
Profesionální pracoviště pracují levněji, než svépomocná (menší podíl amortizace investic, vyšší produktivita práce).
Profesionální digitální postup je levnější než všechny uvažované alternativy. Nenašli jsme oblast, kde by bylo výhodné zavádět snímání klasickou technologií.
Významné a často přehlížené jsou náklady na archivaci, které mohou představovat až 30% celkových nákladů. Zde jsou u digitální technologie hluboko pod náklady klasických technologií (pod 10%) a budou se dále snižovat.
V některých případech může být organizačně a ekonomicky výhodné zavést „poloprofesionální“ digitální postupy. Půjde zejména o snímání malých předmětů s jednoduše řešitelným svícením (numismatika...).

Objem prací

Je pravda, že digitalizovat můžeme jen několik předmětů nebo jedinou sbírku. Tím sice elegantně vyřešíme parciální problémy s publicitou a sdílením dat jedné sbírky, ale zdaleka nedosáhneme všech očekávaných efektů. Ty spočívají právě v univerzalitě a širokém nasazení systému, ve změně stylu práce paměťových institucí.

Počet sbírkových předmětů v muzeích odhadujeme na 60 milionů. V tom jsou započítány i hromadné sbírkové předměty. Celkový počet jednotlivých předmětů tedy bude násobně větší. K tomuto číslu musíme připočíst srovnatelné množství předmětů ze souvisejících resortů (památkáři, církev, soukromé sbírky…). Předpokládáme-li, že poměr dvourozměrných předmětů k třírozměrným bude 3:1 a pro zachycení trojrozměrného předmětu bude třeba 3 snímků, tak vychází počet výsledných snímků cca 200 milionů! K těmto snímkům je třeba přičíst scany doprovodného materiálu ve srovnatelném rozsahu.

Jedna digitalizační skupina (3 scannery, 2 fotografické týmy) je schopna nasnímat ročně řádově 100 tis. obrazů. Celý fond by tedy digitalizovala přibližně 2000 let. Je tedy zřejmé, že jediná skupina nedokáže zachytit ani přírůstky sbírek. Požadovaná kapacita je na první pohled tak obrovská, že se vymyká naším představám. Zkusme se tedy nad touto situací zamyslet podrobněji.

Výběr sbírek

Je zřejmé, že digitální obraz má smysl zejména u sbírek a předmětů, které jsou podrobně popsány. Proto musíme přednostně digitalizovat sbírky (případně jen jejich podsbírky), s dobrou odbornou